Dlouho jsem přemýšlel, než jsem se k tomuto kroku odhodlal. Stojím tu, svítí slunce a je překrásný letní den. Mám to zapotřebí? Ptám se sám sebe. Přece jen jsem bylinou spíše nenápadnou, hlavně co se vzhledu týče. Z toho také pramení má přirozeně skromná povaha. Nedávám se na obdiv. Jsem lehce zaměnitelný například s petrželí nebo s koprem. Ano, vážně, i s koprem si mě lidé pletou. Bude to nejspíš tím, že je kopr můj bratranec, ale přesto mě to netěší. Takže jít se svým listím na trh a napsat o sobě něco poutavého, byl pro mě poměrně tvrdý oříšek. I přesto přese všechno mám pocit, že si díky svým přednostem zasloužím být poznán, objeven, ochutnán a využíván v plné síle. Jsem sice bylina skromná, ale silná a účinná. Klady tedy převážily zápory a díky tomu čtete tyto řádky. Pohodlně se usaďte, prosím, a pojďte se spolu se mnou zahalit do mé orientální vůně.
Ještě na úplném úvodu bych rád zmínil, pro ty z vás, kteří snad ještě nečetli paměti nebo životopis žádné bylinky, že je tu jedna důležitá informace, kterou byste měli znát, a to ta, že duši máme každá bylina svoji, v rámci svého rodu. A i když je koriandrů po světě nespočet kusů a druhů, stále sdílíme jednu a tu samou dušinku, která si všechno pamatuje a pečlivě zaznamenává. Necítím bolest. Vnímám pouze prostředí a podmínky, ve kterých se nacházím. Buď jsou lepší, nebo horší. Může na to mít vliv například množství slunečních paprsků, které na mě dopadá, půda, ve kterém mám své kořínky, voda a její kvalita, ale také, a to se málo ví, i energie, která kolem mě proudí. Pokud jsem v dobrých rukách a ve šťastném domově, raduji se s jeho majiteli a užívám si svůj život zde. V případě, že jsem zanedbáván, slyším často křik a necítím se tam dobře, radši zvadnu a odcházím na jiné místo.
Můj životní příběh začíná podobně, jako příběhy většiny jiných rostlin… v semínku. Ta mám maličká, nenápadná, žluto-hnědá, až zlatavá. Ta z mých semínek, kterým se říká Marocká, jsou spíš hnědá a kulatější, kdežto Indická jsou žlutá a oválnější. Kdybych je měl k něčemu přirovnat, tak se nejvíc nabízí představa mini makovice máku setého (Papaver somniferum L.).
Moje nejstarší semínka však pamatují svět, který byl naprosto odlišný od toho současného. To ještě po Zemi kráčeli faraonové a byl jsem v té době hojně využíván jako obětní bylina. Nebudu Vám nic nalhávat, zažil jsem i lepší osudy, než být zavřený v hrobce egyptského faraona po tisíciletí. Byla tam tma, zima a ani moje omamná vůně nevydržela věčně. Troufám si říct, že už jsem se za tu dlouhou dobu stal velmi známou bylinou, dokonce se má semínka přidávají i do kari směsí. Kari je sice pokaždé trošku jiné, ale v této směsi jsem poměrně hojně využíván.
Většinou život jedné mojí rostlinky trvá rok, občas i dva. Jsem z čeledi Miříkovitých (Apilaceae). Moje lodyha dosahuje výšky až jednoho metru. Prvně jsem se na svět podíval na Středním Východě. Je tam překrásné, teplé klima. Cítil jsem se tam velmi příjemně. Abych se dokázal probojovat přes všechny ty krásné rostliny kolem mě, rozhodl jsem se rozvětvovat až ve vrchní části. Snažil jsem se zaujmout ještě něčím dalším, takže mám ne jeden, ale dva typy listů. Zatímco lodyžní listy mám eliptické, dvakrát až třikrát peřenosečné, přízemní listy jsou lichozpeřené a mají okrouhlý tvar. K tomu všemu mi vykvétají překrásná, jemná kvítka, bílé až načervenalé barvy, která spatříte nejčastěji v červnu nebo červenci. Dá se ze mě využít každičká část, od kořínků až k samému vrcholku. Pokud byste rádi využili listů, je nejlepší je sbírat ještě předtím, než mi narostou květy, třeba v květnu. Velké množství síly skrývám ve svých kořenech a semenech. Na semena si ale musíte počkat do srpna.
Většinou mě lidé sází do záhonků po zmrzlých mužích, ale když nejsem zrovna ve své kůži a přeji si více tepla, tak i přesto umrznu. Mnohem radši mám, když mě nechají aspoň tak do dubna v truhlíku na nějakém teplejším místě a pak mě přesunou do zahrádky. Na pěstování jsem nenáročný. Mohl bych to demonstrovat i na faktu, že ve Středozemí rostu planě a člověka tak ke svému přežití téměř nepotřebuji. Přesto se nacházím na mnohých zahrádkách a okenicích po celém světě.
Obsahuji velké množství vitamínů, například vitamíny A, C, K, železo, draslík, vápník, fosfor a další. Jsem tedy prospěšný pro lidské zdraví. Často jsem o sobě i slýchal, že jsem důležitý pro růst a správné fungování mozku a musím tomu dát za pravdu. Dále mám antibakteriální, antioxidační a antimykotické účinky. Jsem silný antioxidant, na tom si zakládám.
Po tisíce let mě lidé využívali k řešení nejrůznějších problémů. Velmi často to bylo v případech, kdy je bolelo břicho, ať už to bylo z toho, že se přejedli nebo kvůli vážnějším zažívacím potížím. S trávením a vůbec žaludkem, játry a střevy já si totiž umím dobře poradit. Díky tomu, že ze mě chystali nejrůznější výluhy, které následně pili, zjistili, že mám i uklidňující účinky. Tak nějak jsem se dokázal v lidském těle cítit příjemně a člověk to též pocítil. Už si popravdě nevzpomínám, v jakém to bylo přesně roce, protože je to velmi dlouhá doba nazpět, ale jednu starší ženu, říkávali jí tehdy „babka kořenářka“, napadlo, že když už mám tak blahodárné účinky V těle, určitě to musí působit i NA těle. Měla ve své skromné chýši spoustu bylin v nejrůznějších podobách – sušené, čerstvé, semena i kořeny, a také uměla z bylin připravovat obzvláště silnou formu, a to kapalnou. Vzala lahvičku mojí silice (ÉO Coriandrum sativum L.) a přimíchala pár kapek do vepřového sádla. Mimochodem, éterický olej se dá vyrobit jak z mých semínek, tak i z listů. Abych se ale vrátil k příběhu…Hned jsem poznal, co měla za lubem. Odpoledne k ní přišel starší muž. Dalo by se říct, že spíš dokulhal, než přišel. Trpěl velkými bolestmi kloubů a svalů. Tato laskavá žena mu podala mast, kterou ráno namíchala a v níž jsem byl i já. Úleva od bolesti přišla velmi brzy. To je moje úplně první vzpomínka, kde jsem působil jako lék na těle. Od té doby už mě přikládali na tělo ve všech podobách. Vždy jsem byl ochotný pomoci.
Je tu i jedna kapitola mého života, na kterou jsem obzvlášť pyšný. Říká se o mně, že jsem účinným afrodisiakem. Kdysi mě ženy dokonce přimíchávaly do nápojů lásky. Jeden recept na takový kouzelný nápoj si stále pamatuji. To mě mladinká plavovláska, s pihami přes celý obličej a jiskrou v modrých očích, upražila na kamnech, konkrétně má semínka, ta pak nadrtila, svařila s červeným vínem, zázvorem a skořicí. Byla to tak opojná a lahodná vůně, že už jen díky té lidem pookřávalo srdce. V současném světě se už ale nápoje lásky moc nemíchají. To mě vlastně trošku mrzí, protože jsem byl velmi rád součástí něčeho tak krásného.
Momentálně mě má svět nejradši v polévkách, taky na salátech, na mase, na zelenině. Nikdy mě nenechávají projít varem, to je dobře. To úplně zeslábnu a přijdu o chuť. Například v Arménii, to je země na pomezí Eurasie, kde se hojně vyskytuji, mě milují jen tak s ovčím sýrem a čerstvými rajčaty. Zabalí si mě do jejich tradičního chleba, který vypadá spíš jako placka, než chleba a pomlaskávají si na mé čerstvé chuti. V Asii jsem zase nezbytností při pojídání vývarů všeho druhu a všech chutí. Nejsem však pouze součástí jídelníčku. Jsem hojně využíván i při výrobě mýdel, parfémů, kosmetiky a léčiv.
Mám překrásný život, sloužím totiž dobré věci. Byl bych tu rád přežil dalších pár tisíc let, abych mohl léčit lidská těla i duše, zpestřovat vám jídlo a svou nenápadnou krásou zdobit vaše zahrady a balkóny.
Děkuji, že jste mne nechali se představit po svém.
Váš nadšený léčitel, koriandr setý (Coriandrum sativum L.).
